č.10):KORSIKA:GR20+památky+města+moře

č.10a,b):STŘEDOMOŘÍ,ostrov KORSIKA – nejhezčí pasáže proslulé GR-20, staré přístavy, antické a neolitické památky; především však nádherná příroda a pláže : ochutnávka z ostrova superlativ – pro každého něco a pro všechny především uhrančivá, divoká krása „skály v moři“.

Částečně poznávací, turistická akce s dvěma - třemi vícedenními treky napříč centrálním masívem (nejhezčí úseky GR-20); prohlídkami historických památek a měst + trocha povalování u moře - pro každého něco. Především (ale ne výhradně) VHT turistika v expozici 1500-2500m.

TERMÍN : květen - říjen (ideálně květen-červen, září-říjen)

POČET MÍST: 4-8

POČET DNÍ: standartně 13 (dle možností účastníků a zvolené trasy,odboček a počasí)

EXTRA: za příplatek možnost prodloužení na 20 dní (tj. 3týdny vč. přejezdu)

DÁLKOVÉ PŘEJEZDY: 2x24=48hod

OBTÍŽNOST: LEHKÁ,VYTRVALOSTNÍ až TĚŽKÁ turistika.Místy velké vzdálenosti a převýšení

CENA:dle délky/náplně, Nezahrnuje stravu, pojištění,lokální výdaje.

Pro detaily k celé akci mailujte na dolomiter@volny.cz

VARIANTY "POUZE GR-20" či "KORSIKA POZNÁVACÍ a POHODOVÁ" vyhledejte na jednotlivých podstránkách

( Níže si přečtěte něco o ostrově a místech, kt. navštívíme )

Už jen vyhlášené pláže a postava nejslavnějšího rodáka, císaře Napoleona Bonaparta, by byla dostatečnou reklamou pro návštěvu tohoto slavného ostrova, ale to není to, co by přitáhlo skalního turistu – je třeba se vydat výše do hor a shlédnout vpravdě z Alpských výšek – divoká krása ostrých, členitých skal, soutěsek prudkých bystřin, náhorních pasteveckých planin a starobylých vesnic, měst, Janovských pevností a přístavů – právě tvář krajiny, pastevecká chudoba, tvrdý chléb a pohnuté dějiny neustálých nájezdů, zotročování a bojů formovaly tvrdý a hrdý charakter obyvatel ostrova uprostřed námořních cest a určily i neméně pohnutou současnost – Korsika je jednou z nejoblíbenějších destinací jachet nejbohatších Evropanů, ale také zemí prostřílených dopravních značek, vraků aut v roklích podél strmých horských silnic, ohořelých zbytků výstavných rezidencí a“ letních“ bytů a nebývalého vlasteneckého hnutí, kterému nejsou cizí praktiky organizací typu ETA.. Domorodci, na rozdíl třeba od Ibizy či Capri, nevidí bohaté německé a francouzské novousedlíky moc rádi. Korsické pluky se svou divokostí a otrlostí jako jediné vyrovnaly obávaným Senegalcům v gigantických bitvách na západní frontě 1.sv.války...

Tvář i velkých provinčních měst nenese stopy velkého blahobytu – zato je zde velmi patrná jejich historie: ohnisko obávané vendety Sarténe; historické přístavy/pevnosti Bonnifaccio, Calvi, Porto, St. Florent; Janovské strážní věže/majáky při zátokách; byvší hlavní město Corte s kultem národního hrdiny a osvícenského politika Pascala Paoliho; římské město Aléria, či dokonce starověké sídliště... tady každý najde pro sebe něco – a to se ještě nedá z fotografií ochutnat místní domácí uzené a desítky druhů čabajek, salámů a sýra; často dost podezřele vypadající – ale ta chuť, zejména po perné horské túře...! A pak podezřele nízká cena vína, kt. jako jediná připomíná ceny u nás a dělá z něj téměř základní potravinu....Projděme a projeďme 2 týdny ostrovem, pro který by 2 měsíce a možná i 2 roky prázdnin, nestačily...

KORSIKA : velký ostrov ve Středozemním moři, v nevelké vzdálenosti od Italských břehů; cesta trajektem trvá přes čtyři hodiny. Je široký (od západu k východu) asi 50-80km a „vysoký“ cca 200, jeho protáhlý, nepravidelný a členitý tvar, plný poloostrovů a zátok, připomíná nejvíce sevřenou pěst se vztyčeným palcem – jeden z místních symbolů.

Krom historických přístavů-pevností, několika antických památek, Napoleonova rodného domu, Janovských strážních věží – majáků; zkrátka pestré a pohnuté historie, která zde zanechala stopy; ostrov nabízí fascinující směs přírodních krás s typickým středomořským podnebím, faunou, flórou a koloritem při pobřeží – a vysokohorským prostředím v centrálním masívu, odpovídajícím Alpám.

Zatímco se lze podél břehů obdivovat bizarním skalním útvarům, starým památkám, rázovitým městečkům; koupat se v moři a lenošit na písčitých plážích; ve vrchovině naleznete stovky čtverečních kilometrů porostů trnité macchie, chudé podhorské vesnice, kamenitá políčka a pastviny, hluboké soutěsky potoků a řek. Také úzké horské silnice se stovkami zatáček, odvážně se vinoucími nad srázy propastí.

A v horách čeká na návštěvníka opravdová zkouška ohněm a pastva pro oči zároveň: cesty vedou strmým terénem; ve vrcholových partiích lze narazit i zde na zbytky sněhových polí (hlavně na začátku sezóny) a rozmary místního počasí jsou příslovečné – přesto je zde, hlavně v srpnu, mnohem příjemněji, než ve vedrech dole na pobřeží – pokud ovšem nejste plážový typ. Legendární GR20, ale i další trasy, „Mare to Mare“ , či „Mare to Mountain“ jsou skutečné (a vyhledávané) turistické lahůdky.

Korsika byla odedávna cílem / mezistanicí námořních cest a v šedesátých-osmdesátých letech ji ‚objevili‘ bohatí jachtaři jako pozapomenutý ráj s krásnou přírodou . Korsičané jsou ale na svoji vlast hrdí a k cizincům se staví tradičně velmi opatrně a rezervovaně, což má kořeny v historii. Odpor k výstavbě výletních sídel je – pod záštitou ekologie - opravdu razantní (Korsické, stavbám zakázané pásmo 300m od pobřeží). Spálené vraky luxusních aut a vyhořelé luxusní letní rezidence jsou toho důkazem. Další známou kapitolou je proslulý zákaz mikrotenových sáčků, které v 90tých letech poletovaly snad všude... Přesto se byvší i současní aktivisté proticizinecké a protifrancouzké ligy (ostrov je stále součástí Francie, i když s určitou autonomií) snažili vyvarovat přímých útoků na osoby... a dnes se začínají najednou věnovat ‚překvapivě‘ developerství – a ve všelidovém hlasování v r. 2005 se těsná nadpoloviční většina obyvatel vyslovila pro pokračování integrace v rámci Francie poté, co obdrželi tučné dotace. Časy se mění...

Jinak zde běžnou obživou bylo rybářství a pastevectví a leccos z toho přežívá v omezené míře dodnes. Nicméně - i když si to Korsičané neradi přiznávají - jsou zcela závislí na turistickém ruchu.

Severní strana ( Cap Corse ) – „vztyčený palec“ je protáhlý, asi 30 km dlouhý poloostrov. Krajina je zde lesnatá a sytě zelená; najdete zde mnoho druhů dřevin, trav i bylin, hlavně ale krásných středomořských černých borovic. Je tu více vody a slunce zde tolik nepraží; pro oko a turistu je rozhodně nejhezčíí. Leží tam malebné rybářské vesnice a městečka; hory dosahují cca 1000m výšky. Při dolním, JV konci, leží BASTIA, největší a byvší „hlavní“město ostrova, hlavní přístav na severovýchodě. Krásná Napoleonská pevnost a Staré město se původním přístavem (dnes pouze pro jachty), rázovitými uličkami a stavbami místy značně zchátralých činžáků; luxusní hotely a rezidence ve svahu hor v pozadí. Dnes centrum nejbouřlivější výstavby a rozvoje a stále hlavní přístav ostrova; centrum východního pobřeží země. Na protější straně ostrova za průsmykem najdeme St.FLORENT: přístav vyhledávaný jachtami a město desítek pláží. Napoleonská baterie s pevnůstkou při vjezdu do zátoky; Janovská věž, Stará pevnost a hlavně kilometry čarovného skalnatého pobřeží s desítkami zátok. L ILLE DE ROUSSE představujeobdobu St. FLORENT, vyhledávaná destinace hlavně francouzských a anglických jachet.

Západní strana je nejčlenitější a bez diskusí nejzajímavější – hory zde padají příkře do moře a často vytvářejí fantastické skalní útvary, jako např. slavné rudožluté Calanche de Piana. Zatímco na východním pobřeží byla vybudována od severu k jihu nížinou při moři pohodlná silnice II.třídy; zdejší pobřežní horské silničky vás překvapí jak úzkým profilem, tak počtem zatáček a smělostí expozice – za krajnicí se nacházejí často hluboké strže. Zátoky jsou zde hluboké a nádherné a jachtaři se zdržují nejradši právě na této straně.

Řeky zde vyhloubily hluboké kaňony, které se zakusují hluboko do vnitrozemí a patří k těm nejkrásnějším a nejdivočejším v Evropě – např. slavná soutěska Spellunca...

Pokud podniknete od severu k jihu jízdu kopírující pobřeží, uvidíte fascinují proměnu stromy porostlé zahrady severu ve skály západu a téměř polopouštní krajinu „vyprahlého“ jihu, s kaktusy, sukulenty, suchou stepní travou a hlavně tisíci hektarů dvou až čtyřmetrových porostů macchie – zvláštního společenství dřevnatých bylin a zakrslých dřevin, odolných horku, které vytváří trnité neprostupné křoviny.. Strmé skály padající do moře střídají malé zátoky s rybářskými vesnicemi a několika nezapomenutelnými městy: Starobylé CALVI je po Bonifacciu nejvíce vyhledávaný historický přístav s mohutnou pevností a osobitou atmosférou - zejména v noci. Ze zdejšího letiště Ste.Catherine startoval ke svému tragickému poslednímu letu v r. 1944 autor slavného Malého prince a legenda letectví, Antoine de St.Exupéry. Pak je třeba zmínit malebné PORTO: malé městečko s velikou Janovskou strážní věží a nezapomenutelným skalnatým pobřežím. Místní pláž je proslulá svými vlnami. Zdejší členité pobřeží je atraktivní pro potápění a profesionálové zde tyto služby také nabízí. Poblíž se nachází známé skalní útvary Calanche de Piana.a místní silnice ve skalách nad mořem jsou odvážně vedené a divoké.

Výstavné, plná luxusních rezidencí jsou CARGÉSE / SAGONE, a potom druná, nejbouřlivěji se rozvíjející oblast, hlavní město a správní sídlo ostrova AJACCIO o s alejemi palem a Napoleonovým rodným domem; a nakonec rekreační centra OLMETO a PROPRIANO na jihozápadě. Všechny tři velké zátoky u těchto měst – Golfe Sagone, Ajaccio a Valinco jsou vyhlášenými rekreačními destinacemi se spoustou pláží a jachtařských přístavišť a již zmíněných Janovských věží – majáků, kt. naváděly lodi do přístavů už od konce středověku.

Čerstvý západní vítr je zde velice příjemný a v otevřenějších zátokách lze zažít často silné vlnobití; západ slunce nad mořem je tu stejný, jako všude jinde ve středomoří – široký a nádherný!

Jižní strana : jih je - jako všude ve středomoří - slunečním žárem vyprahlý, s nedostatkem vody a typickou stepní až polopouštní tváří – na místních plážích se lze doslova „osmažit“. Než vystoupáte jižními trasami alespoň do výše 1500m k lesům a černým borovicím pod Aguilles de Bavella, pořádně se zapotíte. Pláže poblíž měst PROPRIANO a Porto Vecchio na protější straně ostrova jsou vyhlášené. Přesto je největší a nejnavštěvovanější perlou na samém jižním cípu historická pevnost a přístav BonifaCio na obřím skalním suku nad mořem. Tady stoji zato strávit toulkami minimálně den, užít si nerušeně dosyta moře a slunce a v noci projít tajemnými uličkami starého města-pevnosti s jejich magickým kouzlem.

Vnitrozemí jihu ostrova je porostlé stovkami hektarů trní macchie a zdvihající se vrchovina skrývá místní rázovitá městečka a vesnice, mezi nimiž dominuje SARTÉNE – jih byl po 200 let ohniskem vendety a Sarténe je nejproslulejší. Přítrž zbytečnému vraždění učinil až po 200 letech a značném úsilí Korsický sjednotitel a národní hrdina, Pascale Paoli – dodnes je však v úzkých uličkách tohoto města cítit přízračná atmosféra strachu a nedůvěry... skoro jako u nás doma, i když si krky zatím ještě neřežeme...

Jihozápad ostrova v této oblasti byl obydlen už v dávných dobách cca 3500přnl – četné megalitické menhiry jsou svědky střídajících se kultur i tajemného národa stavějícího věže... nejznámější je pahorek – hradiště ve Filitose, které je unikátním muzeem v přírodě – tajemné ozbrojené sochy zde střeží po tisíce let sídliště na břehu potoka pod korunami olivovníků... Zní to vyčpěle? Nedejte se mýlit, Korsické „Dolní Věstonice“ mají obrovskou atmosféru!

Východní strana: dominuje jí obrovská nížina, táhnoucí se pobřežím od severu k jihu a sahající 5-15km do vnitrozemí. Nejmarkantnější je oblast historicky zajímavé ALÉRIE, velikého antického města, centra řemesel a umění, vyvážených do nedaleké Itálie; obklopené úrodnou nížinou a bažinami. Vykopávky zde pokročily sotva do třetiny předpokládaného prostoru; město bylo i na dnešní Korsické poměry veliké – a k tomu celá soustava sídel kolem. Východní pobřeží je proslulé plážemi a příznivci slunce a lenošení zůstanou zpravidla tady. Jsou zde na východě velmi patrné italské vlivy – kolonizace městských států Pisy a Janova v období gotiky, renesance baroka zde vykonala své. Za ostatní rekreační centra, jimiž je pobřeží poseto, jmenujme ještě alespoň SOLENZANU.

Vnitrozemí – to nejlepší nakonec: s výjimkou západního pobřeží je vlastní vnitrozemí Korsiky to nejlepší, co nám může ostrov nabídnout: od severozápadu k jihovýchodu se napříč ostrovem táhne hlavní pohoří, které se honosí mnoha superlativy a je bezprostředně spjato s pohnutou a bolestnou historií hrdého a divokého národa, vzdorujícímu přes více než 2000 let útlaku – při všech vpádech, anexích, mnohasetletých nadvládách cizích národů, vzpourách, trestných úderech a pirátských nájezdech, i krutovládě vlastních vládců se ostrované vždy uchylovali krátko - i dlouhodobě pod ochranu svých hor; jejichž členitost, nepřehlednost, výška, nehostinnost i skryté pastevecké náhorní planiny, poskytovaly zbědovanému národu spolehlivé útočiště i skromnou obživu ve zlých dobách. Jen díky nim mohli Korsičané vždy zas a znovu po všech drtivých porážkách doslova povstat z popela a znovu pokračovat v boji za nezávislost!

Kdo projde střední úsek, cca polovinu legendární turistické trasy GR20, včetně odboček na hlavní vrcholy - uvidí fascinujíci směsici zelené pastevecké vrchoviny a vpravdě Alpských horských expozic, včetně sněhu – a čím více bude postupovat k jihu, tím víc budou přibývat typicky středomořské indicie. Ne nadarmo byly např.tzv. „Anglické kaskády“ součástí povinného seznamu destinací cestovatele kolem světa před první válkou a po ní.... Vystoupit na hlavní vrcholy ostrova, Monte Cinto, Paglia Orba, Monte Oro, Monte Renoso, Monte Rotondo a Monte Incudine není vůbec jednoduché a stojí to za to – pokaždé spatříte obraz, který se vám vryje do paměti... Přestože mají korsičtí značkovači opravdu velmi daleko do preciznosti, pečlivosti a vynalézavosti KČT, mají nedostižitelnou výhodu – krajinu, o níž se nám může jen zdát... V této zemi se můžete s ruxakem na zádech toulat nekonečné týdny – a stále to bude zajímavé a vzrušující. Zabalte si jídlo na 6 dní a projděte alespoň střední část vyhlášené trasy a – nikdy nezapomenete – Tak třeba ty zničehožnic nastanuvší průtrže mračen... ale doopravdické průtrže, žádný polabský deštík!

Za města ve vnitrozemí jmenujme alespoň orlí hnízdo a byvší hlavní město z nejslavnějšího období Korsických dějin, CORTE, které je spjaté se jménem sjednotitele ostrova, tvůrce nadčasové demokratické ústavy a bojovníka za nezávislost, osvícence PASCALA PAOLIHO; který sice ukončil mnohasetletou plundrující nadvládu Janovanů, ale naneštěstí nedokázal ustát tlak Francie. Nalezneme zde současnou Korsickou universitu, místní národní muzeum s Paoliho a Napoleonovou expozicí a také ohnisko národního odporu vůči Francouzskému protektorství... a navícmalebnou krajinu.

Z přírodních krás nesmíme zapomenout na soutěsky Manganello (s vodopády) a Spellunca; dále Anglické kaskády ve Vizzavoně; na jižním konci centrál.masívu potom skalní útvary Aguilles de Bavella – ale to je jen ochutnávka toho nejznámějšího...

Vykoupejte se v moři ne na jedné, ale hned na 5ti či 15ti plážích v různých částech ostrova; navštivte alespoň 3 historická města/místa a nakonec se vydejte do hor – všechno Vám učaruje, ale Korsická příroda je- třemi slovy – krásná, divoká & nezapomenutelná.