č.11 ): ELBA - Napoleonovo vězení?
č.11): STŘEDOMOŘÍ, ostrov ELBA – OKOLO KOLEM : turistika+pláže
malý středomořský ostrov s malebnými rybářskými vesničkami, vyhlášenými letovisky a plážemi, antickými památkami, jednou tisícimetrovou horou, dvěma napoleonskými pevnostmi a třeba ukázkou prvotřídní ekologické katastrofy, kterou má na svědomí povrchová těžba železné rudy nejen v nedávné minulosti – a hlavně moře! - To všechno za deset až čtrnáct dní.
Částečně poznávací, turistická akce s dvěma vícedenními treky napříč centrálním masívem; prohlídkami historických památek a měst + trocha povalování u moře - pro každého něco.
TERMÍN : květen-červen, září, výjimečně říjen
POČET MÍST: 5-8
POČET DNÍ:standart 12(dle možností účastníků a zvolené náplně);2dny prodloužení ZDARMA
EXTRA za příplatek možnost prodloužení na 14-16 dní
DÁLKOVÉ PŘEJEZDY: 2x24=48hod
OBTÍŽNOST: LEHKÁ až STŘEDNÍ VYTRVALOSTNÍ (na přání) turistika.
CENA: Nezahrnuje stravu, úrazové/jiné pojištění, lokální výdaje.
Pro detaily k celé akci mailujte na dolomiter@volny.cz
( Níže si přečtěte něco o ostrově, jeho zajímavostech, histori a Napoleonovi )
Když byl L'Emperor Napoleon Bonaparte, po katastrofálním fiasku Ruského tažení, roku 1813 donucen čelit hrozbě vpádu vojsk spojené Evropy a Ruska do vlastní země a prohrál proti obrovské přesile bitvu národů u Lipska, byl, po sjednání pařížského míru v květnu 1814, vykázán do „vyhnanství“ na celkem bezvýznamný ostrov Elbu, poblíž Italského západního pobřeží. Ostrov byl už za římských dob využíván jako středomořské letovisko nejbohatších rodin, o čemž svědčí četné antické památky, a to bylo asi tak všechno - až na – až na obrovské rudné doly na západním cípu. Napoleon si zde mohl, v luxusní, veliké a pohodné vile celkem v klidu užívat až do chvíle nějaké „nešťastné“ náhody, či spíše vraždy, poněvadž stále z něho měl strach celý aristokratický svět - což si dobře uvědomoval – a tak nelenil. O dolech tento schopný Korsičan dobře věděl a tak v podivném „vyhnanství“ během deseti měsíců odlil stovky děl a s pěti, po okraj naloženými loďmi, se byvší dělostřelecký podporučík vylodil v březnu 1815 v Provence kde jej čekalo vojsko „směšných“ 5000 mužů - pouhý pluk – jenže pak následovalo vítězné tažení Francií, při němž se k jeho sborům přidávaly bez boje (a nadšeně) všichni jeho byvší vojáci po celých plucích a sborech; toto „stodenní“ císařství vzalo zasté až definitivní prohrou u Waterloo.
Evropské vraždění skončilo.
Elbu si díky tomu zapamatoval celý svět – pojďte ji poznat i Vy: starobylý přístav Portoferraio s Napoleonskou pevností; severní, lesnaté a zelené pobřeží plné residencí a středomořských černých borovic; přístav Marciana Marina a horskou vesnici Marciana; trek po hřebeni Le Calanche na nejvyšší vrchol Mte Campanne 1019mnm; západní skalnaté pobřeží; jižní, vyprahlou stranu ostrova, připomínající spíše Mexické polopouště s kaktusy a supy; rybářské vesnice Pomonte, Seccheto a Cavoli, polostrov Calamita s legendárními povrchovými doly; přístav Porto Azzuro s muzeem místního hornictví; středověkou zříceninu hradu Volteraio, malebné městečko Rio nell’Elba, letovisko Cavo a nakonec dvě horské vesnice-pevnosti San Illario a San Pietro: ostrov totiž často napadali piráti a místní obyvatelé, většinou rybáři, se museli chránit – dole u moře byly přístavy, ale rodiny, domy a dvory stály vysoko v kopcích a byly přizpůsobené obraně a - pastevecké obživě.
Nakonec na svou dobu top-luxusní římská vila, lépeřečeno to, co z ní zbylo a - samozřejmě– Napoleonova rezidence – tu nelze vynechat!
ELBA : je malý ostrov ve středozemním moři, v nevelké vzdálenosti od Italských břehů – cca 15km; cesta trajektem netrvá ani hodinu. Je široký (od západu k východu) asi 20km a vysoký cca 5, jeho protáhlý, nepravidelný a členitý tvar, plný poloostrovů a zátok, připomíná nejvíce asi rybu s velikou ocasní ploutví, obrácenou hlavou k západu.
Kromě zmíněných 10ti měsíců Napoleonova pobytu, několika antických památek a železných dolů, nedisponuje ostrov ničím závratně zajímavým, krom toho, co je – oproti pevnině výhodně položenou rekreační destinací s typickým středomořským podnebím, faunou, flórou a koloritem. Je takto využíván odedávna; jak dosvědčí četné antické památky. Elba byla v šedesátých letech objevena západními turisty jako pozapomenutý ráj s krásnou přírodou a neuvěřitelně levnými cenovými hladinami; mnozí zde zakoupili pozemky postavili domy na pobřeží – na rozdíl od Korsiky zde nebyl odpor k cizincům a jejich letní „dvouměsíční“ dovolenkové infiltraci – pod záštitou ekologie - tak razantní (slavné Korsické, stavbám zakázané pásmo 300m od pobřeží), a tak jich místy naleznete opravdu hodně. Jinak zde běžnou obživou bylo rybářství a leccos z toho přežívá dodnes – minimálně kolorit několika malebných vesniček na západě.
Severní strana je lesnatá a sytě zelená; najdete zde mnoho druhů dřevin, trav i bylin, hlavně ale krásných a nezapomenutelných středomořských černých borovic. Je tu více vody a slunce zde tolik nepraží; pro oko a turistu je rozhodně nejkrásnější. Leží tam většina luxusních rezidencí i méněhonosných letních sídel bohatých z celé Evropy; převažují samozřejmě Italové a Němci. Krásná je jachtařská trojzátoka Golfo di Procchio-Biodola-Viticchio. Pobřeží je velmi členité a svoji zátoku na vykoupání zde najde každý – musí akorát hledat trochu déle..
Na této straně nelezneme nejvíce antických památek; historické opevněné vsi Marciana a Poggio, rybářský přístav se strážní věží Marciana Marina, středověký hrad Volteraio i „Napoleonský“ přístav a pevnost Portoferraio a samozřejmě císařovu rezidenci „Villa dei Mulini“, ukrytou v hájích asi 2km za městem.
Západní strana je krátká, ale dominuje jí největší hora ostrova, majestátní Mte.Campanne (1019m) a ještě několik dalších čedičových vrcholů hřebene – spojuje je turistická trasa, kt. přestavuje asi nejhezčí cca 3denní turistický výlet, kt. zde lze podniknout. V dáli lze spatřit na horizontu Korsiku a na začátku léta ještě stále zasněžené vrcholky jejích 2,5x vyšších hor. A pozor – jsme na malém ostrově a jeho nejvyšším hřebeni – poutníka ofouknou všechny větry moře, které vanou – co je dole u hladiny vánek, zde přechází ve vichr!
Pokud podniknete okružní cestu na kole po silnici kopírující pobřeží, uvidíte fascinují proměnu zahrady severu ve skály západu a téměř polopouštní krajinu „vyprahlého“ jihu, s kaktusy, sukulenty a suchou stepní travou. Honosné rezidence vystřídá pustý skalnatý břeh s několika malými zátokami a již zmíněnými rybářskými vesnicemi. Západ slunce nad mořem je tu jako všude jinde ve středomoří – široký a nádherný!
Jižní strana : jakužbylořečeno při trase objíždějící západní poloostrov Campanne - jih je slunečním žárem vyprahlý, s nedostatkem vody a typickou stepní až polopouštní tváří – na místních plážích třech velkých zátok – Golfo Campo, Lacona a Stella se lze doslova „osmažit“. Než vystoupáte jižními trasami alespoň do výše 500m na Mte Campanne, pořádně se zapotíte. V dálkách moře spatříte ostrov Pianosa – velkou mořskou přírodní rezervaci. A spoustu jachet, lodí a racků...
Kapitola sama o sobě je jihovýchodní cíp - poloostrov Calamita - jak už napovídá název, drastická povrchová těžba rud zde provedla své – přesto zde kromě pozůstatků z těžby a důlních baráků naleznete krásné piniové háje i zapomenuté, hluboké zátoky – hlavně na Jižní, Východní a SV straně – je to jediná opuštěná krajina na Elbě. Tady stoji zato strávit toulkami celý a užít si nerušeně dosyta moře a slunce.
Východní strana: je v zásadě všehochutí již řečeného, se dvěma výjimkami: vede tudy druhá 2-3denní turistická trasa po hřebenech: Mte Serre – Mte.Strega – Cima del Monte – Mte. Castello s horskou vesnicí Rio nell’Elba uprostřed cesty; a najdete zde dva rázovité přístavy: Rio Marina a Porto Azzuro – v tom druhém se nachází místní muzeum těžby a minerálů. Severovýchodní výběžek Cavo a východní svahy jsou opět svěže zelené a plné vegetace.
