č.3+4): DOLOMITY: FERRATY=železné cesty
č.3+4): DOLOMITY: FERRATY=železné cesty : Mekka i Medina zajištěného lezení; pravěk i moderní současnost: železnými lany jištěné vojenské chodníky do pozorovacích stanovišť i čelních pozic na vrcholech a ve stěnách, pozůstatek 1.světové války, daly vzniknout celé skoro/lezecké disciplíně: ferratovému lezení - nemusíte být horolezci a můžete si v (relativní!) jistotě vyzkoušet lezení v terénu různé obtížnosti odjištěné železným lanem, kramlemi, žebříky... Potřebujete jen základní vybavení, kt. je cenově zlomkem horolezeckého. Co však shodné s horolezci zůstává, je dobrá fyzička, silné ruce a nohy, absence závratí, jistota pohybu na skále, cit, vytrvalost a odolnost povětří. Jak roste obtížnost a délka tras, tak se zvyšují i nároky: od "obyčejného" jištěného turist.chodníku, kt. zvládnout i čupr penzisté (fotka nahoře) se dostanete až do kolmých, či převislých stěn, kde je třeba horolezecký background a opravdu velmi dobrá kondice. Zatímco staré vojenské chodníky jsou lehčí obtížnosti (a pozor, ne vždy!); současné, moderní trasy (např. v oblasti Civetta), jsou většinou sportovní a velmi obtížné, dlouhé a často nebezpečné. Čtěte dále....
VIA FERRATY - ZAJIŠTĚNÉ, "ŽELEZNÉ CESTY"
TROCHA HISTORIE:
"zajištěné cesty" - jejich vznik spadá do ranných dob horolezectví a alpinismu; kdy si horští vůdci bežně zanechávali lana, skoby, či žebříky v obtížných úsecích, nebo dřevěné mosty přes trhliny v ledovci - zvláště, pokud se cesta používala periodicky. Samostatnou kapitolou byly první rakouské cesty na Dachstein, Grossglockner a Zugspitze. Tehdy se ještě používalo většinou k zajištění konopné lano.
Jejich historie ale zároveň zásadně poznamenána jedním z nejstrašnějších konfliktů na Evropském kontimentě - 1.světovou válkou. Ta totiž vytvořila kilometry podobných cest na frontě v Dolomitech, Ortleru, Karnských a Julských Alpách a vytvořila bezprecedentní síť stezek v horském a vysokohorském prostředí, jaká neměla nikdy a nikde na světě obdoby. Ve spojení s infrastrukturou zásobovacích vojenských silnic a staveb zpřístupnila po válce tak tyto krásné hory - ale především nadmořskou výšku - tisícům přeživších vojáků s rodinami a následující vlně nadšenců bez předchozí lezecké průpravy a způsobila hotovou revoluci ve fenoménu, který bychom pojmenovali třeba "dovolená v horách"
Kam dříve chodili jen kamzíci a tu a tam některý z místních vůdců (či pytláků), přišli nejprve vojáci a za strašlivých útrap (kromě bojů samotných též -40°C či 8m sněhu) vybudovali opěrné body, dělostřelecká stanoviště, kulometná hnízda, pozorovatelny a stanoviště reflektorů na vrcholech, stovky kilometrů zákopů, tisíce kaveren, stovky ubikací a zásobovacích stanovišť... A to vše projili cestami, pěšinami, lanovkami a na nejvyšší pozice pozorovatelen vedly cesty žebříkové a pak cesty s železným lanem a skobami.
Potom Ti, co přežili, přivedli své syny, aby jim ukázali ty krásné hory a smutná místa, kde zůstalo navždy tolik jejich kamarádů - mnohé baráky ještě stály, neteklo do nich a dalo se přespat; leccos tu zůstalo tak, jak to po průlomu u Kobaridu opustili. synové začali lézt a zrodila se slavná meziválečná horolezecká generace. Desítky let sem pak chodily skupinky turistů a horolezců a využívaly tyto komunikace a opuštěné stavby; tu a tam někdo přestavěl, či opravil větší kamenný barák na horskou chatu - a nastal zlatý věk nejen italského lezení, spjatý se jmény Castiglioni, Detassis, Bonatti, Dibbona, Bianchi, Mezzalama ....
Přešla další válka, konec padesátých a hlavně šedesátá léta odstartovala nový věk - masovou popularizaci vysokohorské turistiky a horolezectví, či souhrnně Alpinismu, chcete-li. Alpské spolky a různí nadšenci začali opravovat chátrající cesty, byly vystavěny první bivaky v odlehlých končinách a vysokých výškách a následující, Messnerovské období, přineslo vzrůstající oblibu via-ferrat, které byly nově budovány i v neválečných terénech, a tak vznikly cesty v Brentě, Dachsteinu, Wilder Kaiseru, Karwendel Gebirge a od devadesátých let hojně ve Francii.
Z "železných cest" se stala móda a ikona tzv. "outdoooru" - pád železné opony a furore atmosféra 90.tých let tuto tendenci ještě podtrhla. Dnes na nich můžete potkat kdekoho, kdo má peníze na dovolenou v horách a s ním zažít docela strašné věci - to ovšem nic nemění na faktu, že na ferratách začínalo několik generací prvotřídních lezců, které posunuly horolezectví až k současným extrémům - a zároveň umožnily mnoha odvážným a disponovaným turistům spatřit místa, kam by se bez horolezecké průpravy a vybavení těžko dostali.
Můžete to být i Vy, pokud splňujete určité podmínky - a máte mít přiměřenou fyzičku.
Uvědomte si, že i když je ve stěně železné lano zavěšené na skobách a jsou tam i ocelové kramle a žebříky - tak výška, kterou je nutno překonat vlastními silami, zůstává; sebelepší jištění nepomůže tomu, kdo na to nemá, nebo si vybral nepřiměřený terén a jeho délku. A rozmary počasí, nebo ostatní účastníci ferratového adrenalinu - to je kapitola sama o sobě.
Via ferrata neboli klettersteig je označení pro cestu v náročném skalním terénu, zajištěnou fixními ocelovými lany, umělými stupy a chyty - především se jedná o ocelové kramle, kolíky, řetězy, lávky a žebříky. Jistící ocelové lano je v pravidelných rozestupech kotveno ve skále pomocí ocelových skob. Jištění NEMUSÍ být po celé délce trasy.
KLASIFIKACE:
Zajištěné cesty se dělé podle obtížnosti do několika kategorií:
Je nutné podotknout, že "oklasifikování" cesty podléhá jisté subjektivitě a bere se v potaz více faktorů:
- expozice (strmost) terénu a jeho charakter (větš. dle klasifikace UIAA)
- četnost výskytu exponovaných míst
- délka jištění
- charakter jištění (něco jiného je železný žebřík či našlapovací pruty ve tvaru"U"proti lanu v kolmé stěně beze skob)
- délka celková
- převýšení (1000m nahoru znamená mj. i kilometr délky, jen vertikálně !)
- lokální podmínky počasí(na dlouhých cestách větší riziko náhlé změny (vítr,odpolední déšť, déšť s námrazou, sněžení, mlha, náhlá (elektrická) bouře... )
Mimoto existují různé národní školy v posouzení náročnosti a proto např. ferrata v Rakousku oklasifikovaná jako STŘEDNĚ OBTÍŽNÁ je v Itálii považována za TĚŽKOU a ve Francii za OBTÍŽNOU.
Pak si vyberte...
Následující klasifikace je v současnosti asi nejpoužívanější, odpovídá Italské škole a tradici (POZOR: u pododné klasifikace (A-E) použité v Rakousku si přidejte vždy o stupeňj více: tj. "Rakouská "B" = Italská "C") :
A - lehké - Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách (umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových lan, řetězů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I. UIAA.
Většinou pouhý Turistický terén s jištěním "pro sychr" (závratě) v problematických místech - např. terasy. Běžně potkáte rodiny s ODROSTLÝMI dětmi, zachovalé důchodce, netrénované návštěvníky hor. Zvládně TĚMĚŘ každý.
B – mírně obtížné - Mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují sílu. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. II. UIAA.
Totéž co "A", ale většinou delší a s více problematickými místy. TRÉNOVANÝ turista zvládne.
C - těžké - Strmý skalní terén. Umělým jištěním (ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty a mohou být hůře dostupná pro nižší postavy. Občasné svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k jištění. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. III. UIAA.
Konec zábavy : sem by neměl jít nikdo bez předchozího zvládnutí "B" třídy či lezeckých zkušeností a přiměřené kondice. Délka nebývá extrémní, ale trasa obsahuje technicky náročnější místa a silové prvky. Zhorší-li se v průběhu výstupu počasí, znásobí se obtížnost min o stupeň !!!
Ferraty "C" a dále NEJSOU PRO ZAČÁTEČNÍKY a jedince bez fyzičky !!!
D – velmi těžké - Velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie, místy dokonce převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a příležitostně umělými stupy (kramle, kolíky). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti IV. UIAA. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné kondici. Je dobré použít obuv s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky obtížnosti I - II. UIAA, které nejsou odjištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.
Nezkušení by sem neměli lézt VŮBEC a začít na třídách "A" nebo "B" maximálně!!! Bývají kromtoho dlouhé. Nejištěné úseky mohou být nebezpečné (blízkost stěny) a dovedou nepříjemně překvapit i mazáky. Zhorší-li se počasí,zejména při elektrické bouři začne jít bez diskuzí o krk - nebývá často z lana kam utéci a to funguje jako perfektní hromosvod! Ze skal při dešti tečou proudy vody s kamením!
E – extrémně těžké - Místy extrémně exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a jen velmi málo umělými stupy (kramle, kolíky). Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký terén – místy stupně obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto zajištěné cesty už mají vysloveně sportovní charakter a i bez špatného počasí jsou vyloženě nebezpečné. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Do této kategorie patří také technicky náročné sportovní zajištěné cesty nacházející se zpravidla v nižších polohách nebo v blízkosti chat - cesty jsou pak snadno přístupné a je lepší je lézt bez batohu.
Jsou záměrně vedené problematickou, smělou trasou - a také velmi dlouhé s extrémním převýšením-nahoru i dolů! Sestup bývá často regulérní ferrata jako výstup! Očekává se nadprůměrná fyzička, nadhled, zkušenost z pohybu v horách, lezení, meteorologie; velmi dobré vybavení, značná otrlost a schopnost zatnost zuby v nejrůznějších situacích. Pokud se zhorší počasí, jsou nebezpečné (viz výše) - takže by se do nich mělo nastupovat pouze za dobré předpovědi !!!
(Hodnocení převzato z knihy Klettersteig Atlas od Paula Wernera (Freytag&Berndt).
Komentář kurzívou přidal autor stránek
VYBERTE SI NA PODSTRÁNKÁCH SVOJI TŘÍDU:
č.3): Centrální DOLOMITY: oblast TOFFAN, FANES, CRISTALLO, SORAPIS, SELLA : lehké ferraty (klasifikace A-B) a vysokohorská turistika: pro spíše turisticky lazené jedince, kteří mají chuť si to zkusit a mají pro to elementární předpoklady - chuť, dobrou kondici, VHT průpravu, adekvátní vybavení a pojištění - projdeme několik, zřejmě nejatraktivnějších oblastí v Dolomitech, postupně zvýšíme obtížnost a - vlastně půjdeme ve šlépějích zakladatelů železných cest - vesměs se jedná o byvší vojenské chodníky.
Ne ale vždy - krásný okruh kolem Sorapisu nemá s válkou nic společného. Kromě toho budeme mít možnost zkusit i něco těžšího nebo se naopak věnovat jen turistice - příležitostí je bezpočet, záleží na dispozici dohodě účastníků.
Na přání party zkušenějších jedinců je možné upgradovat akci do náročnější, o stupeň výše "B-C"
č.4): JIŽNÍ DOLOMITY - Ferratové rodeo pro zkušené, ODVÁŽNÉ a VYTRVALÉ: Pouze pro zkušené, dobře sportovně disponované a vybavené jedince - ferraty klasifikace C-E v zásadě vylučují věk nad 50let, s vyjímkou starších horolezců a celoživotních sportovců v dobré kondici s adekvátní zkušeností - jedná se o opravdu nebezpečnou zábavu, zejména pokazí-li se během dne nečekaně počasí...
OPRAVDOVÁ LAHŮDKA PRO ZDATNÉ HORALY, KTEROU JINDE NENAJDETE :
č.4 a): Zvláště těžké (D-E) zajištěné cesty oblastí CIVETTA, MOIAZZA+lehčí okruh Mte PELMÖ
VČETNĚ: 2x delší okruh horami a vrcholovými partiemi uvedených skupin
č. 4b):Těžké+Zvláště těžké (C-D-E) zajištěné cesty oblastí PALE di SAN MARTINO a SCHIARA
VČETNĚ: 2x delší okruh horami a vrcholovými partiemi uvedených skupin + okruh částí hřbetu LAGORAI
ADEKVÁTNÍHO POJIŠTĚNÍ (HOROLEZECTVÍ) NELZE REALIZOVAT PROGRAM !!!
VLASTNÍ NÁPLŇ JEDNOTLIVÝCH AKCÍ A PODROBNOSTI NAJDETE V PODSEKCÍCH
VE VŠECH PŘÍPADECH: VŠICHNI MUSÍ MÍT INDIVIDUÁLNĚ UZAVŘENÉ POJIŠTĚNÍ PRO ALPINISMUS / HOROLEZECKÉ SPORTY A POJIŠTĚNÍ ZÁCHRANNÉ AKCE – např. ALPENVEREIN. Bežné komerční pojištění na dovolenou NESTAČÍ! Není dobré podceńovat nebezpečí a nešťastnou náhodu, ani cenu, kterou si v případě akce místní záchranáři namarkují... Vyplatí se jim nedávat zbytečně šanci.
Pokud takové pojištění máte, vězte, že tato oblast je jednou z nejlépe zaopatřených na světě pro případ problému / úrazu / neštěstí v horách. Vrtulníková služba ( s vyjímkou špatného počasí ) funguje perfektně.
Na přání je možné zprostředkovat, či přímo zařídit Alpenverein.
Pro detaily k akcím se podívejte do podstránek (odkazy VLEVO na liště).
CIVETTA - obě slavné černé ferraty vedou po hřebeni nejvyšší jehly zprava a zleva, sestup středem.
